„Černobílý svět“: Novoroční program 2016 (30.1.2016)

Šachovnicové pole se skládá ze dvou základních barev, černé a bílé. Všechna políčka na ní jsou jasně vyhraněná, figurky jednoznačně rozestavěné a znající každá svou roli.

Náš život není tak jednoznačně určený. V některých případech nedokážeme jasně rozlišit bílou a černou, někdy jsou věci zkrátka „šedé“. Šedá zóna je matoucí, rozostřující a neuchopitelná. Zvykli jsme si na to. Je to úděl tohoto světa.

Když chceš vyšší dobro, musíš si ušpinit ruce. Když vidíš černou nebo bílou, je to spíše naivita, než to, že by ses držel prapůvodních ideálů. Šedá je barva pokroku, zbořených ideálů postavených na náhrobcích nevědoucích lidí.

Ne vždy tomu tak však bylo.

Na počátku existovala Bílá a Černá. Světlo bylo odděleno od Tmy. A člověk žil mezi tím. Tma se ovšem rozhodla, že pohltí Světlo. A zmátla člověka natolik, že začal vnímat šedou.

Tma ovšem nemůže pohltit Světlo. Lidé celá staletí tvrdili, že světlo vyzařuje svou energii do tmy. Že tma požíra světlo, které se brání. Pravdou ovšem je, že Světlo je pohlcovač Tmy.

Šachovnice života je složená z černé a bílé. Hrany mezi nimi jsou možná rozostřené, ale dá se najít cesta, jak tyto hranice poznat. Figurky své role dávno zapomněly, nicméně někde uvnitř stále tuší.

Šachy jako hra mohou skončit remízou.

Hra o život však remízou skončit nemůže.