Vzpomínání

od Jiřího Klečky

*

Nezapomněls na mě, Bože můj?

Nezapomněls na mě, nenechal mě tu?

Uprostřed lidi, vprostřed jámy

Když jsem se díval do šelmí tlamy?

Když hvězdy tvořils a z hlíny člověka

A z jeho těla ženu

A můj život – ta cesta daleká

Byl ještě v nedohlednu?

A když, Můj Pane, se ovoce

– tak sladké, stalo zradou?

A když Tvé volání, tak blízko a přec daleko

Neslo se zahradou?

*

A mí rodiče – a jejich ruce propletené

Ztracená iluze a chvění zašlých snů

Tvá tichá slova o naději

A těžké noci, vlídnost dnů.

*

Když Mojžíš zul si boty své

A do desek jsi psal.

Viděls mě, Pane, viděls mě?

Když poprvé jsem na svých stál?

A první rvačka a první lásky

To patří k dospívání

Tvou milost přijmou hlavně ti

Kdo nejdříve Tě zraní.

*

Nezapomněls na mě, pane

A odpusť, že se ptám

Když Slovo stalo tělem se

A začlo čistit chrám?

 Když jsem bloudil ulicemi

A klel jsem, křičel do mraků

A plival na Tvé svaté jméno

A vysmíval se zázrakům?

*

Byl jsem to já, kdo kamenem

Když holí jsi do písku psal

Chtěl soudit jiné, sebe však

Zprostit své viny neváhal.

Když hřeby šly Tvou dlaní

Tys na mě myslel, viděls mě

Já ponořil se, požehnals

Tvá ruka teď mě chrání.

Když na kolena dneska padnu,

Ne strachem ale z lásky

Mé díky jen tak zašeptám

V mých rukách budou třísky.

Ty třísky v rukách mých

Jsou třísky z kříže Tvého

Cos vláčel zemí bezvěrných

Bez přičinění zlého.

*

Jak ruce hnětou hlínu

A tvoří prázdnou nádobu

Já zavrhl jsem Alfu

A zabil Omegu.

Odpusť mi, Bože, prosím Tě

Že tak dlouho jsem slepým byl.

A díky, žes ze zbabělce

Své dítě učinil.